S problémem zahalování tváří na veřejnosti se nesetkáváme pouze na ulicích měst západní Evropy či Arábie, ale, kupodivu, také v Japonsku. Dokonce se zde tato záležitost netýká pouze žen, ale stejnou měrou i mužů, a to poměrně v masivním měřítku. Pouze důvody jsou zásadně odlišné od muslimských.
Nejedná se o důsledek islámské náboženské tradice, ale o hygienu. Ano slyšeli jste dobře. Ne hidžháb, ale zdravotní rouška. Ne prevence hříchu po islámsku, ale chřipky a dalších chorob. Zvláště ve velkých městech, a zejména ve vlacích a dalších místech, kde je natěsnáno spoustu lidí pohromadě, jsou hojně k vidění Japonci a Japonky všeho věku, od školáků po seniory, s tímto praktickým doplňkem. Tento úkaz ještě posiluje dojem určité klinické čistoty až sterilnosti, který může země v někom vyvolávat.
Tradiční japonský důraz na detail a ohledy na druhé, zakořeněné hluboko v japonské kultuře, spolu s obavami, že by onemocnění snížilo kredit dotyčného v očích zaměstnavatele, velí udělat vše potřebné k tomu, aby se jedinec vyvaroval chřipky, případně aby jí nenakazil své spoluobčany. Nosit roušku není tedy pokládáno za extravaganci, ale logický důsledek snahy vyvarovat se nákazy – ať už své vlastní, nebo ostatních, pokud je nachlazen nositel roušky.
Rouška ale může být rovněž vhodný módní doplněk. Zahalená tvář, z níž září pouze oči, poskytuje spoustu materiálu fantazii romantických duší, a to až do té míry, že představa může být ve výsledku uspokojivější než skutečnost.
Toho všeho jsou si očividně vědomi i výrobci roušek. Mají je proto připraveny pro každého. Od osamělého hrdiny až po spokojené rodiny.
